9 let vztahu, který mě zlomil. A cesta zpátky k sobě

 

Narazila jsem na reels od podcastu Chumelenice, kde se bavily o domácím násilí a o životě s narcistickým člověkem.

Vzpomněla jsem si na svůj devítiletý vztah, který byl přesně a do puntíku takový, jako byl v tom reels. Připadalo mi to, jako by každý narcista měl speciální kurz, jak se chovat jako debil.

Zamyslela jsem se nad tím, jak moc jsem se změnila a jak moc jsem se posunula někam dál. A taky nad tím, jak mě to pořád, i po 10–11 letech, nějak ovlivňuje. Nepřímo mi vlastně došlo, že jsem tím vztahem neskutečně poznamenaná a nesu si nějaká „možná“ traumata.

V čem jsem se posunula?

Začala jsem se víc zajímat o různé věci a o dění kolem mě. Mám třeba koníčky, zájmy a zážitky, které jsem s ním vlastně neměla. On je měl, ale já nesměla. Já byla ta, která vychovala dvě dcery a někdy hlídala i tu jeho, vařila a uklízela. A jakmile jsem měla vlastní kariéru, bylo mi to vyčteno. Ale o tom mluvit ani nechci.

Začala jsem se mít ráda taková, jaká jsem. Začala jsem mít svůj úhel pohledu na svět, vlastní názory a vlastní kariéru.

Na čem musím zapracovat i po víc než 10 letech po rozvodu?

Toho je asi víc.

1) Moc věci tak silně neřešit a přestat neustále o všem pochybovat.
Citlivá jsem byla vždycky, už od mala, takže se to ve vztahu jen umocnilo.

2) Pochybuji o sobě ve všem, co dělám. Nikdy si nepřipadám dostatečně dobrá. Ale je to věc, na které se snažím pracovat.

3) Snažím se dělat věci, které chci já sama.
Dlouho mi trvalo přestat se bát. Když jsem po rozchodu bydlela u kamarádky, pořád dokola jsem se jí na něco ptala, jestli můžu. Můžu jít ven? Ano, ptala jsem se jí, jestli můžu jít s kamarádkou na kafe.

4) Přestat se pořád ujišťovat, že je všechno OK.
To je přesně můj kámen úrazu. Potřebuji ujištění, že je všechno v pořádku minimálně každý druhý den, jinak dostávám úzkosti, paniku a strach. To je věc, kterou mám z minulého vztahu. Bála jsem se, jestli je všechno OK, protože když nebylo…

Nedávno jsem dostala zprávu:
„Ale je potřeba to zvládnout a říct si, že to je prostě minulost.“

Nejdřív jsem si řekla, že mě ten člověk asi moc nezná, když je schopný mi tohle říct. Pak jsem se nad tím ale víc zamyslela.

Nemůžu se nechat svojí minulostí ovlivňovat pořád dokola, protože to pořád ovlivňuje můj život, který žiju teď.

Za svůj posun jsem na sebe neskutečně hrdá. Jsem cílevědomá mladá žena (ano, mladá), která ví, za čím si jde, kam se chce posunout a kam se chce dostat.